SVATÝ PETR

Kopule zázračná, k nebi rozehnána

mohutným gestem,

jsi symbolem panování

pro ty, jimž moc je dána.

Hrozíš trestem,

kážeš odříkání,

mluvíš k lidem prostým, důvěřivým

o pomstě a o pokání.

Slovem živým

soucitu se nerozzvučíš,

deptáš nádherou svou, mučíš.

Nepřitulíš, pod tvou klenbou zebe,

člověk umlk', vladař mluví z tebe.

Nelze v tobě myslet na modlení.

Jen tam v koutě, osamocen v stínu

kde je Kristus na matčině klínu

vtesán v mramor, člověk ve shroucení,

poutník pochopí, co vše ho dělí

od falešných Krista vyznavačů,

kteří myšlenku by zazdít chtěli,

jež je životem a vírou svata,

v umělý hrob z mramoru a zlata,

víře však a lásce, s níž je spjata,

srdcem přiblížit se neuměli.