Svatý Václave!

Svatý Václave,

české kníže, slyš!

hlasy k tobě pozvedáme

v nadhvězdnatou říš.

Tisíc tomu let,

cos byl kníže náš,

tobě byla řada věků

jako noční stráž.

Ale přes tvou zem

za těch tisíc let

vln jak mořem převalilo

všelikých se běd.

Ale tys je znal,

při svém lidu stál,

tys té země nezapomněl,

již jsi miloval.

V tísni duše své,

v číše hořkostech,

jméno tvé za útočiště

měla ve svých rtech.

V stkvoucím brnění

slávou zářící,

v čele vojsk jel’s na své brůně

s černou orlicí.

Svatý Václave,

volá tě tvůj lid:

vrať své zemi požehnání,

vrať svým dětem klid.

Vnucen-li však boj,

v záři krvavé

bitvy ved’; jak’s dědy vodil,

svatý Václave!