Svatyní je les, v ní svíce

Svatyní je les, v ní svíce

sosnic mladé sonky jsou,

slunce velkněz, oděn v slávu,

by z kalicha zlatohlavu*)

rosu vypil obětnou.

Měsíc, jako věčná lampa

zdobí převelebný týn,

a ty větve rozložené,

dub, co od sta jar už žene,

skvostný nesou baldachýn.

Vánek všemi zvonky zvoní,

a mohutných stromů týl

mráček v jemných kapek sitbě

k pokání a ku modlidbě

svatou vodou posvětil.

Jedle vůní kadidlovou

vrže s větví v celý bor,

a větérec z jižní strany

hraje v habří na varhany,

provázeje ptactva chor.

Příroda se zasnoubila,

jako líbalo ji v líc;

hleďte, v pestrý šat se kreje,

a mé srdce karmen pěje

šťastným svatebčanům vstříc.