Své dceři. (I.)

HLAVIČKO milá

jak čistý květ,

jehož se netknul

svým prachem svět, –

hlavičko snivá a mlčenlivá,

když máš co vytrpět!

Hlavičko drahá,

co mám ti říc’ –

zdali tě rád mám?

Ó radši nic,

hlavičko drahá! – má ruka sahá

po tvé, – nic víc.

Hlavičko dobrá,

jen Bůh tě chraň!

kde otec tvůj zbloudil,

ty pevna staň,

hlavičko mladá! – a někdy ráda

si vzpomeň naň.