Své duši.

O duše, neteskni

a ztiš se, nespílej světu,

a všechen žal a touhy své

na hrobech vlíbej vzešlému květu!

Své city vlíbej též

těm květům ubohým, svadlým,

a tísně, hoře, bědy své

těm listům žlutým, se stromků spadlým!

A vše, co v nitru tvém

tě hněte, bolí a tísní,

to nechť se s květem pohrobním

v zelený vavřín zaplete písní!