SVÉ LÁSCE NA PODZIM.

Svůj máj jsem měl ve žití svém,

kdy srdce voní láskou, vře,

ten krásný cit ve ňadru tvém,

po letech jež tak náhle mře.

A hovor náš, byť šílený,

tak lehce loudil slzu z řas,

kdy k tobě snílek schýlený

jsem zlíbal zlatý, krásný vlas.

Ó tehdá žití dumný tón,

nevnik’ do duší obou nás,

byť léta blíz byl tichý sklon,

my věřili jsme v jaro zas.

Mám říjen rád, kdy zlato tká

do rubáše si celá zem,

a kdy ta žití pohádka

se probudí ve srdci mém.

Je říjnu ticho, snění, mír,

a krásný západ v purpuru,

jenž vzpomínek těch našich vír

k modrému vznáší azuru.