Své matce. (IX.)

Tak mnoho, za čím v nepokoji

svět pachtí se tak horečně,

sám dobyl jsem po těžkém boji,

neb nalezl jsem bezděčně.

A když jsem k tobě přišel domů,

jak bude to, jsem předzvídal:

ty’s naslouchala všemu tomu

a zrak tvůj ptal se: – „Dál, co dál?“

Ty’s hleděla v mou bledou líci,

jak zbrázdil ji ten světa vír;

teď rozumím, co’s chtěla říci:

Ó tak, – jen u tebe byl mír!