Své matce. (V.)

Ač bys byla v okamžení

dala ráda za mne žití,

hořký kalich utrpení

nemohla’s mi, matko, vzíti.

Kéž bych však, když bolest raní,

jako ty moh’ žitím spěti:

čím stih’ Bůh, nést bez reptání

a čím lidé, – odpouštěti.