Své matce. (VIII.)

Ty’s učila mne modlit

po prvním dětském slovu

a když jsem zapomínal,

mne učila’s to znovu.

Když zapomněl jsem zcela

tím pustem v srdci, v lebi,

tvé modlitby tak vroucně

se za mne nesly k nebi.

A teď kdy rozpomenu

se tebe v štěstí, muce,

jak druhdy na tvém klínu,

zas, matko, sepnu ruce.