Své matce. (X.)

Po práci a po klopotě

už ty ruce v míru spjaty;

jinak, – jako ve životě, –

na tvé líci pokoj svatý.

Ve své rakvi, v stínu květů,

na rtech úsměv, tak jsi spala,

jakobys, – už z jiných světů, –

krásného cos poslouchala.