Své matce. (XI.)

Květ bílý staré na jabloni

na hlavě tvé byl vlasu sníh

a tam co v slunci včel se honí,

to myšlenkových včelek po ní

létalo v záři očí tvých.

Květ jinovatky stříbroskvělý

ti splýval do brv mrákavy,

kde slunce shaslo; – a ty včely

tak do jediné odletěly

kams do neznámé dálavy.