Své matce. (XIII.)

Vlaštovky když odlétaly

hleděla jsi ještě na ně:

„Mnoho štěstí“– řekla’s – „v dáli,

vraťte se nám hezky ranně!“

Vlaštovky z pod našich stájí

tebe jistě dobře znaly

a žeť jistě v dálném kraji

na tebe si vzpomínaly.

Nenajdou už na nádvoří

tvoji hlavu posněženou; –

oblétnou a zašvitoří,

postesknou a zapomenou.