Své matce. (XVI.)

Ne, ty bys mi nezazlela,

jen bys usmála se vlídně,

jako když jsi u nás dlela,

na tvůj hrob že hledím klidně.

Vždyť tak klidnou, bez vší bázně

jsem tě slýchal hovořiti

s Tím, jenž radost dal i strázně

a jenž stvořil smrt i žití.