Své matce. (XVII.)

Ó dítek žal! – k těm, co má rád

se vrátí ten i ten;

však ty’s tu večer zůstal stát

jak rozštěpený kmen.

Let padesát u skráně skráň,

znát každý srdce chvit,

let padesát jít v dlani dlaň

a pak se rozejít. –

Mráz duje ve tvé šediny,

mráz pod tvůj prázdný krov,

jak zbyl’s tu, samojediný

bez slz a beze slov.