SVÉ MATCE.

Ó matko, život můj z Tvé svaté vůle vzrůstal,

jak zraje země plod a k slunci vzhůru spěje,

jas velké něhy Tvé v mé žhavé duši zůstal,

plá v hymnách jásavých i v písních beznaděje.

Jak země dobrá jsi, jak příroda jsi svatá,

jsi láskou spoutána, ač láska nezná pout,

a jako v nutný hrob má celá bytost chvátá

v Tvou náruč hřející a chce v ní zahynout.

Mně ze Tvé bytosti i z matky země plodné

plá jedna naděje a mluví nesměrností,

již ssál jsem z prsů Tvých i z její půdy rodné,

z níž k žití povstal jsem, k níž zmizím do věčnosti.

Byť stokrát oklamán, já k žití vstanu zase

a vzkříšen zajásám Ti teplé na hrudi,

jak země květiny a nivy v jarní kráse,

Tvých retů žehnání mne znovu probudí.

Ty’s mocná jako smrt, jak život jsi Ty velká.

Tvou sestrou země je, v niž navrátíš se zpátky –

a potom za Tebou v to prázdno, bol kde nelká,

já jistě zmizím též a pokoj najdu sladký.

A přec v něm nezhynu: neb všechno, co jsi snila,

když velká láska Tvá můj život dala mi,

tu po mně zůstane jak nadšení a síla

a v hrdé lásce mé žít bude hymnami.

Svou celou minulost až k zárodkům a vzniku

čtu ze Tvé bytosti, jež boží je a skvělá

jak bytost ženy té, k níž volám hymnou díků,

v níž budoucnost je má i nesmrtelnost celá.

Vy obě hledíte jak Madonny v mé snění,

v můj zápas duševní, v němž klesám stokráte –

a když již pomoci mně znavenému není,

svou láskou zázračnou mne k žití voláte.

Hle, v zimu Tvojích dnů se snivé slunce vrací –

náš život září v něm, jejž žijeme tu šťastni,

kde v stínu haluzí snů zlatí pějí ptáci

a přízrak umění plá nesmrtelnou básní.

Ty ženo vznešená, ó budiž požehnána,

neb Tebou lásku znám a v žití najdu ji,

já Tebe v přírodě i v zemi, v jasu rána

i v mladé lásce své jak božku zbožňuji.

Dva strážné anděly zřím státi nad svým žitím:

dím „Matko!“ jednomu, jenž ve sny mé se shýbá –

a „Ženo moje!“ dím, když v náručí se řítím

té druhé bytosti, jež na čelo mne líbá.

Ty’s život stvořila a Ona život chrání,

když k hrobu řítí se a zmlká uštvaný,

jste obě světice, jste obě požehnání –

Vy ženy posvátné, ó buďte žehnány!