Své matce.

Tak myslívám si, matko moje milá,

co já kdy snil, že všecko Ty jsi snila,

však neřekla’s to – život nedal tomu,

až já se vyskyt’, z Tebe vzrostlý, silný,

až já jsem nahléd’ v duše Tvojí dílny

a vyslovil to – v echo komu, komu?

Jen jestli doved’ jsem vše vysloviti,

čím plálo, kvetlo, smálo se Tvé žití,

ať v tónu fletny nebo v třesku hromu,

to jedno, matko, vím, co jsem kdy zpíval,

z dna duše bylo Tvé, já tam se díval –

Jak včela z luk teď nesu vše Ti domů.