SVÉ MATIČCE

Ty milá, dobrá matičko,

teď docela jsme sami,

jen Bůh nad námi vysoko

a jen tvé slzy s námi.

My v cizině, ty v samotě

jak smutná jabloň v poli;

Ó těžko věru povědít,

jak nyní život bolí!

A těžko věru povědít,

a jen tvé srdce ví to,

kterak mi štěstí našeho

i nadějí všech líto.

A líto mi těch sladkých dob,

jež prchnuly tak plaše,

té střechy s hnízdy vlaštovic,

kde kvetlo blaho naše.

A líto mi té pohádky,

již mladost nazýváme,

i krajiny té přítulné,

kde každý kámen známe.

Teď propast v každé myšlence

a vzdech ve každém slovu,

a srdce jednu cestu zná,

jen k otci – ku hřbitovu!

Ty milá, dobrá matičko,

teď docela jsme sami,

jen Bůh nad námi vysoko

a jen tvé slzy s námi...