SVÉ MILOVANÉ DAŘÍ SPÁNKEM.

Své milované daří spánkem

po těžké žití únavě,

když lidským zrakům za červánkem

na večer zašli v mrákavě.

Jim sejme břímě, které nesli,

když denní záře pobledá; –

a ty, kdož cestou v prachu klesli,

otcovskou rukou pozvedá.

A známku viny smyje s čela

kajícnou slzou jejich řas

a dá je smrti od anděla

v šat nevinnosti odít zas.

Mír nepoznaný v světa boji,

jak země nemá ho, dá všem

a na věky po denním znoji

jich víčka zavře blahým snem.