Své mladosti.

Já pochoval tě bez hlaholu trub,

ó mládí, dobo snů a vidin vratká,

jen plodné práce bylo jsi mně matka,

v tom stejný byl mi v žití líc a rub.

Pták v mračnu hýká, je to lačný sup,

Čas nazývá se, honba bude krátká,

na květy moje padla jinovatka –

a sotva za to stát bude ten lup.

Snů oblak záhy rozplynul se růžný;

co hrdě svým zvu: pohled v oko lásky

a pevný cíl, věk teprv dal mi mužný.

A ony, jichž se každý leká, vrásky,

mně byly kolébkou, zkad v novém květu

můj souzvuk povstal, klid a soucit k světu.