Své myšlénce. (II.)

Chtějí tě sevřít železnými kruhy, Myšlénko,

a uzavřít do žaláře pod sedmi zámky!

Jsi příliš jim samorostlá a příliš smělá,

rušíš je v klidných požitcích a v klidném šíbalství.

(Ti ubozí, jež právě odsoudili do sibířských dolů!)

A všichni se shodují, že nutno tě vyhladit,

na slavném koncilu se lesknou uniformy všech barev,

starých i mladých, radikálů i konservativních.

Ale my se homericky smějeme... smějem se, Myšlénko má!

Ať zavrou nás do žaláře a spoutají naše perutě!

My suggescí vzdechů svých otřesem nebesy

a vrhneme ohnivé blesky do srdcí, jež pomstí nás...