Své ženě. (II.)

Chci lásku tvou, chci tebou žít

tak čistší, lepší, nežli jsem,

chci, abys měla v duši klid,

jejž sám necítím v srdci svém.

Do žití vln, jak bouřně jdou,

buď láska tvá ti pevný člun

a mně kde vše je záhadou,

buď světlem ti do temných run.

A tam neb tam pluj naposled,

buď šťastna aspoň ve svých snech

a mne, – ať život plný běd,

s ním smířil úsměv na tvých rtech.