Své ženě. (III.)

Ty’s drahokamu neměla,

jejž v obdiv nosí,

však měla’s perel na tisíc,

to perel z rosy.

Kol šije jsem jich navěsil

i kol tvých skrání, –

ty’s brala každou jedinou

tak bez reptání.

A hlavu svou jak chýlila

jsi k srdci mému,

mně byla’s jako světice

v slz diademu.