SVÉ ŽENĚ S KNIHOU „ADVESPERASCIT“.

Je blízko k večeru, a den byl příliš krátký,

teď ještě v červáncích se poutník ohlíží;

je snadno jíti dál a není potíží,

leč srdce pojednou tak horoucně chce zpátky.

Na kraji cesty mé ty stojíš osamělá,

a nelze odejít, až západ dohoří,

kams v dálku neznámou a v cizí pohoří,

kams na snů hranice, v tajemství místa stmělá.

Vím, že jsi sepjata s mou duší nerozlučně,

a na tě v rozporu svých smutků vzpomínám,

a k tobě vracím se. A večer vyzní nám

zas písní, zemdlený již zpívám málo zvučně,

leč z tvojí mladosti zas novou touhou smělý.

A příští ráno své již tuším rozechvělý.