Své ženě.

O půlnoci Tvých zřítelnic, kde safírové hvězdy plají,

já nezpívám.

Ta svatá, sladká zář sviť na mou drsnou tvář,

hřej v smutný lán, kde moje chudé klasy zrají.

O hnědých kadeřích, jež dýší vůni Tvého těla,

já nezpívám.

Ty sama, drahá, suď, jen moje věrná hruď

v těch tmavých vlnách by se koupat směla.

O rudých malinách, za nocí červnových jež zrály v sladkém žáru,

já nezpívám.

Než sbořen bude tento chrám, já líbat chci je sám, jen sám,

až do posledních hodin kvapícího zmaru.