SVĚCENÉ KOČIČKY.

Frantík je velký nezbeda,

do všeho rýpne, zašťourá;

onehdy, v květnou neděli,

kamsi vlek’ svého kocoura.

„Tatínku“ – praví – „proč se dnes

nesvětí také kocouři?

Smím si ho dáti posvětit?

Pan farář oči přimhouří!“

Frantíku, Franto, jaký’s bloud!

Jak je tvůj rozum maličký!

Vyrosteš, seznáš, na farách

že mají jenom kočičky...