Svědomí.

Své svědomí jsem na kříž přibil v noci:

krev, která proudem stékala mu z rány,

když ve svých mdlobách mřelo bez pomoci,

já chytal v pohár z lebky udělaný.

Teď vášní žár jen ve dny mé se kmital

a svědomí mé v mdlobách umíralo,

já proudy krve do poháru chytal,

mně svitem pomsty v bouře nezaplálo.

A nad předsudky hřměl jsem dál a chvění,

až v závratném svém, divém opojení

jsem svědomí krev z číše vypil rázem.

Však jed té krve povalil mne na zem

a opuštěn teď, bez soucitu ženy

tu svědomím svým ležím otrávený.