SVĚDOMÍ.

Sny přešly, doby rozmařilé,

jak slunné dny a nudno snít

a doufat v změnu! Jsou to chvíle,

kdy není možno klidným být...

Vím, ještě jakés’ touhy zbyly

tak jako: msta a nenávist,

ty se tu ještě někde skryly

ve tmavém koutě trudných míst.

A sny mé zejí jako sály,

kde všechno křičí, vyčítá,

mne mrzí vše a žízeň pálí,

však číš, ta leží rozbita.

Sny přešly, doby rozmařilé,

jak slunné dny a nudno snít

a doufat v změnu! Jsou to chvíle,

kdy není možno klidným být...