Svědomí.

Žádná, milý bratře! v světě sláva

Nevylíčí zlého svědomí;

Toť y krásu, čest a panská práva

Jak hrom pro neřesti prolomí.

Darmo vinný skrýt se usyluje,

Darmo leze v svatou hazuku,

Svědomí zlé chrámy navštěvuje,

Lapá vinné za ruku.

Byť duch pna se v nebes plameniny

Vábil lidi ctnosti pěnami,

Rozšiřuje klamu motaniny

Spíjel hlavy bludu párami,

Temností y bleskotem se honě

Stojí v boku neospalý trest;

Větrem plav, řeď pustinami koně,

Svědomí ti druhem jest.

Vyhlašuj se svodnou učeností,

Hvězdám rozkaž vyměřený běh,

Oděj srdce vřelé odvážností,

Najdi nové Ameryky břeh,

Ať ti vypínají pyšné čelo

Hrady směle k nebi vyhnané,

Lahůdkou krm nedotklivé tělo

Rozkošnostem poddané!

Ha! slyš bojovníku! zbraně bouří,

Trouby vítězné tě volá zvuk,

V bitvy proudy leť, již města kouří,

Lid se svíjí, zoufá v víru muk;

Straš jak Alexandr v zvětřenosti

Hubícými vojsky krajiny,

Rozžeň v pouště moudrost, čest a ctnosti,

Křižuj nectí neviny!

Na tisýce lidí krev nechť teče,

Rozkoš hrdinovi působí,

Mstícýho předc neuhneš se meče,

Svědomí sy obra podrobí.

Čili myslíš, že snad pochlebenství

Pánu mrzkosti jed osladí,

Moc a láska hromy ukrutenství

Rozkošemi ohladí?

V spolku nevinnosti ctnost jen svatá

Uvodívá k chrámu pokoje,

Plaší mračna klamů jedovatá,

Umrtvuje vášní rozbroje.

Kde ctnost, v chaloupku y do paláce

Spokojnost se ráda loudívá,

Otrokům ctným oslazuje práce,

S králem dobrým přebývá!