Svého hocha – nechať brečí...

Svého hocha – nechať brečí –

zvykám všemu nebezpečí,

v oheň dýmat, nožem hráti,

ať si chuďas chvíli krátí.

Nutím běhat v závod s koněm,

baltou vrhám, střílím po něm,

a když bouří a když blýská,

k stromu ho má ruka stiská!

Do roklin ho s sebou vedu,

učím jezdit na medvědu,

v horký popel kážu lehnout

a zas v čerstvém sněhu křehnout.

Chvěje-li se, těším trochu:

Tuž se, tuž se, milý hochu,

sice budeš bez ostrahy,

na svoje až půjdeš vrahy.