Šveholily vlaštovice.

Šveholily vlaštovice

nad kostelní věží,

že již z dálky po strniskách

chladný mrazík běží,

že již z dálky mhy se valí

ouvozem i lánem...

Šveholily, s Bohem daly

věži příštím ránem.

Co jí zbylo? Trčet k nebi

ve chmuru a zlotu

a pak hnízda opuštěná

hlídat ku životu.

Nedat bouří strhnout si je

s praskajících krovů,

v hnízdech její jaro žije,

z tad jí vzlítne znovu. –

Co ti zbývá v žití sporu,

jenž tě v mlhy kácí,

a kdy k jihu odletěli

nadějí tvých ptáci?

Pevné vypjat v bouři čelo

do vichrův a zimy,

aneb, co jich odletělo,

uletěti s nimi!