Svému dítěti.

Když na tě pohlížím, ubohé robě,

tu často v starostech povzdechnu sobě:

Jak tebou kapitál zmítat kdys bude,

žes v tuto společnosť přišlo tak chudé.

Jak bude vyssávat dřením tvé údy,

by mohl hromadit mamonu sudy.

Když na tě pohlížím, ty malé robě,

tu jindy s útěchou zas pravím sobě:

Ty budeš pracoval, až otec klesne,

by zlomeno bylo jho bídy děsné.