SVÉMU LÉKAŘI.

Já poslouchám tě ve všem do písmena:

už na vlas jako rak-poustevník žiji,

jak hlemýžď lezu, pouze vodu piji,

a krev už ničím není rozvířena –

vše proto, abych v poslední své chvíli

– a není daleka, to člověk cítí –

se smát moh starostem tvým o mé žití,

jak zbytečny, jak marny všecky byly.