SVÉMU PSU.

Mám rád tě, žal tvůj znám,

proč smutně vyješ v bolu,

když odjet na vždy mám,

a rozejdem se spolu.

Ač zvíře, přec jen znáš,

co bolesť, přítel, známý,

teď sledně zaštěkáš,

a konec mezi námi.

Jediného jen mám,

na světě tebe tady,

teď jdu a nevím kam,

v svět, v němž je tolik zrady.

Má hlava zvířená,

jen pro tě pomoc volí,

a rána, mířená

z pušky, tvou trýzeň skolí!