Svět citů mých, hle, je ti otevřen!

Svět citů mých, hle, je ti otevřen!

Jak v oblast rozumu já lačna jdu

ve snaze pochopením přiblížit

se duši tvé a ohněm neprojdu,

když touhy nebude, by ublížit

mně nemohl, tak v oblast citů mých

ty vejdi s vírou! Nechtěj okouzlen

jen být a kradmo se tam krást,

jak touha tvá by nebyla než hřích,

kterého brzy zase pozbaven

bys býti chtěl. Tvůj rozum nechci zmást,

však chci, bys navrátil se vybaven

moudrostí pravou, kterou láska klást

jen umí v citů úl, jak včelek roj

med pilně snášející v sladký plást.

Mne v oblasti tvé chvátí nepokoj,

v mé mír jen panuje. A velký boj,

jejž svádíme, si žádá odpověď,

by rozřešena byla zápletka:

zda Faust to bude, který spasí svět

svým rozumem, či láskou Markétka?