SVĚT DUCHŮ.

Je duchů svět. Zrak nezří v mrtvém vzduchu

jich krok a polet, který vlá tak tiše,

bran neznáme, cest, mostů do té říše,

však v srdci vpsánu o ní máme tuchu.

Cos jakby vzdychlo náhle v jizby hluchu –

práh zapraskal – kdos vešel – blízko dýše –

leč nezříš nic – jen záclona se kníše...

Ó, co tu všude tajemného ruchu!

Od lidí k Bohu jaká propast zeje!

Když v stupnici vše rozvíjí se, v středu

že nebylo by tomto žití děje?

Duch popírá, svou lampu rozžhne, vědu,

do koutů svítí, skepsi, výsměch v hledu,

však srdce, snad že pravdě blíž, se chvěje.