Svět nebude již ku básníkům jiný.

Svět nebude již ku básníkům jiný,

toť pán, jenž mnoho chce a málo dává,

toť hydra, které znova roste hlava,

toť soudce, skutečné jenž žádá činy.

A pravdu má, když smete jako třtiny

tu havěť, která bez povahy lhavá

své limonadě říká vroucí láva

a cetku frase mísí do své špíny.

To nepostačí, srdce své mu nésti,

a proto juž chtít na něm okázale

klid, čest a jmění, pohodlí a štěstí.

Jak velké kolo ve svém běhu dále

on cestou svou jde nezastaven smrtí,

a srdce jako křemen stejně zdrtí!