Svět šel spat!

Tak ticho vůkol, vážné, svatosvaté

ten boží večer světem rozestřel,

a svět šel spat, tak lhostejně a chladně,

a na svůj oheň uvnitř zapomněl.

Však nespím já! vždyť žhavěji než slunce

mi srdce plá, a nespím, nespím já,

a svět šel spat – však oheň středožhavý

k té svaté lásce vložil v prsa má!