SVĚT SNŮ

Můj světe, světe snů,

kde není hněvu, vád

a promarněných dnů,

kde nemusím se bát,

že kdos mě zakřikne

a zmrazí pohledem,

kde možno je se zhřát,

když jako pod ledem

to čiší z lidských řad,

jsem vděčna, do mých dnů

že kane kouzlo tvé,

můj světe, světe snů.

Co v nich je zakleto

a jaká v nich je moc!

Pomyslím na léto –

měsíční vlahá noc

se dívá do snů mých

a voní zahrada,

i když je venku sníh

a v tmu se propadá

spleť větví orvaných.

Skutečnost zraní-li,

nenávist uštkne-li,

jsi ty zde, světe snů,

nejdražší příteli.