Svět v zlaté slunce mi se mění...

Svět v zlaté slunce mi se mění

při ohnivém tvém políbení,

ba, v slunci tolik žáru není.

Nač slunce mi? chci tebe spíše,

Ó pojď, ó pojď v stín lesní skrýše,

kde chvoj smolnatou vůni dýše!

Kde boučí živé loubí tvoří,

a v hebký mech se nohy boří,

tam povím ti, čím hruď mi hoří.

Aj, milo v úkrytu je takém,

tam den všetečným nezří zrakem,

a nebe nehrozí zlob mrakem.

Tam duším po vůli se stane,

nechť lásky požárem les vzplane;

ó pojď, mé peklo milované!