SVĚT

Místečko v písku, sluncem vyzlacené,

schoulena k břehu piji modrý svět

vln, nebe, zraku, dálky roznícené...

Kdos vedle klečí, jak by trhal květ.

Hořkosti lásky, shoř, ať tě víc není!

Co všecko nevím a co všecko vím,

je marné obojí, když ohnisko se mění.

Kdos vedle vstal a šel, já tiše s ním.

Spojení závratné, co rozhlásilo

na všecky strany ve svět daleký

strašného štěstí dvou!! A smutno zbylo:

Kdos odešel a zůstal na věky.