SVĚTEC NAD VODAMI

Jako maják nad vodami pníš,

jež se o břeh dole tříští;

vzdorné v hněvu, ty je utišíš,

dovedeš loď k přístavišti!

Lodníci ti kynou z dola vesele,

běh své lodi narovnají,

setrou krůpěj potu na čele,

čapky posmeknou, čest vzdají.

A když stín se noci lstivé zved’,

položil se na příč lodi,

rozsvěcuješ jasných hvězd svých pět,

které přes hlubiny vodí. –

V ruce kříž a prst svůj na ústech,

nad vodami stojíš žití;

varuješ nás, řídíš srdce běh

v světa bouřném vlnobití.

A my tebe pozdravujem vesele,

skládáme hold před oltáři;

napřimujem touhy nesmělé,

jisti, že se plavba zdaří!