Světlá duma.

Jak v porfyr kapky fontány se roní,

jež sivý holub či páv pestrý pije,

den za dnem splývá týž a monotonní

a člověk zdiven ptá se, zdali žije?

Jak světlo stín a stín pak světlo honí,

tak duše v bázeň se a naděj kryje,

co píseň se, páv nebo holub, kloní

nad škeblí, v níž hrá barev utopie.

A jako jedno slunce nad vším trůní,

a v křídle ptačím jako v kapkách zdroje

a v stínech kouzlí tisíceré duhy;

tak duše má se pouze v tobě sluní,

jsouc šťastna za vše slzy, trudy, boje,

když zbudou illusí v ní světlé pruhy.