Světlá noc na vršky palem klesla,

Světlá noc na vršky palem klesla,

třpytem bílým měsíc výše pluje

jako loďka, jež se dále snuje

lehkým zdvihem stříbrného vesla.

Zápasů a bojů stará hesla

s třeskem kladiva, jež zbraně kuje,

přeletěla přes hory a sluje,

ozvěnou se v ticho noci vnesla.

„Má se o důvěru teprv rváti,

vlastním bratřím snad se škůdcem zdáti

člověk, jenž by krev svou chtěl jim dáti?“

Divným rozruchem se palma chvěla:

„„Aj, to nebyla by láska celá,

jež by ústrkům se vyhnout chtěla!““