Světlá noc.

Hvězdnatý obzor – vše v noc mizí pouhou,

zpěv ptáků stich’ i cvrčků tenký hlas.

Dva blouzniví si sedli v letní čas

pod růží keř noc celou prosnít dlouhou.

Nejasnou, sladkou chvěli se tu touhou;

pln polibků vláh’ její bujný vlas,

jak jantar žlutý byl, jak zlatý klas,

a lichotně jej šlehal zlatou prouhou.

Jak čínský kejklíř, vějířem jenž mává,

by motýle dva dohromady sved’,

v snů aether Láska unesla je smavá.

A jak noc po špičkách jde, zmlkající,

motýli, v divý jen se dejte let,

a vy se líbejte, vy milující!