SVĚTLA PLUJÍCÍ HLADINOU DUŠE

Je nás na tisíce

odrazů celé klenby hvězd,

plujeme svítíce.

Jsme světlem, hladinou,

jsme mírem na duši,

jsme chvílí blaženou.

Jsme klamnou náladou

o Všeho vyplnění,

o Všeho vysvětlení,

a nejsme, nejsme víc než klamavou

optickou hrou.

Je nás k nekonečnu,

perspektivy k Věčnu!

Všechno je úměrné,

blahem nekonečné,

krásou nekonečné,

hluboké, světelné,

kouzelně úsměvné –

dálky otevřené...

Hladinou tichou jako sen

plujeme snivým andantem,

kolébáme se tam a sem

krásy a blaha valčíkem –

a nikdo v snění závratném

nevidí, že jsme pouhým snem,

konstellac hvězdných odrazem...

Plujeme tichou hladinou,

dálky tak jasné, krásné jsou,

plujeme čarou světelnou,

čarujem’ blahou náladou,

kolébáme se tam a sem...