Světlo Literního Umění, kteréž Panonyi v rozličných časých osvěcovalo a ještě os...

Utecte preč černé, žravé péče,

Ješto ste mé mladé čelo svraskaly,

Životu ste kládly vraždné léče,

Dost mé oči vlasti losu plakaly,

Vlejtež mi již v srdce božskou radost,

Vy, jenž na Olympu máte slavný byt,

V vesselí má plynout krátká mladost,

Umlkne mi líra, dnů když budu syt.

Vy pak Múzy nové struny dejte

Na mou líru, aby libě zavzněla,

Drahé Slávii té zvůle přejte,

Ach! dost ubohá již v slzách upěla,

Nechť svou vyjasní tvář zamračenou

Slyšecy můj zvučný přeradostný zpěv,

Těštež její duši rozhořčenou

Bohové, svůj složte mordujícý hněv.

Dlouho Slavinini národové

V těžkých poutech modloslužby vězeli,

Nepřátelé vlasti, zlosynové

V moři mrákot ryby lovit věděli,

Hojně krutých válek rozsývali

Přeškodlivé všechněm věkům semeno,

Na provaze pověr vodívali

Lidi, jichž se klanělo jim koleno.

Minervě tu ke cti nepostavil

Žádný chrámu k službám, jí v něm nekadil,

V chrámě Marsově se krajan stavil,

Apollovi sloužit žádný neradil,

Břinkot ostrých mečův, hrdých koní

Dusot smyslnému lidstvu lahodil,

Marsovi jen krvavá obět voní,

Vražd on v Slávii též tisýc naplodil.

Za Štěpána záře učenosti

Na Panonské obloze se spatřila,

Lampu Imřichovy umělosti

Těžká smrti ruka časně rozbila;

Kolomana od knih milování

Vzaté pěkné jméno pozdějc slavilo,

Minervino tiché panování

Krvavých válek ukrutenství stavilo.

Blaženější svitli vlasti dnové

Za Ludvíka velikého hrdiny,

Rozžal vítěz světlo větší, nové

Pomstiv válkou krve drahé rodiny,

Milé sydlo Múzám v svatém městě

Štědře přihotovil velkým nákladem,

Věrný lid svůj na moudrosti cestě

Poctil dražším, než byl Krézův, pokladem.

Jako dobré děti pláčí ctného

Otce, Ludvíka tak Uhři plakali,

Zykmunda však zatím horlivého

Na trůn zlatý posadivše plésali,

Minervě jenž svatý oltář staví

V přepověstném starém městě Budíně,

Jméno své y zemi veleslaví,

Než ach! žalostný los nastal Slavině.

Dávno jasné slunce učenosti

Bratří v Čechách mílé osvěcovalo,

Paprsleky božské velebnosti

Tváři jejich krásně osloňovalo,

Apollův chrám Češí odevřeli,

Klekali v něm Slavinini synové,

Chvály Čechů po Evropě zněly,

Krásně se jim vili věnce bobkové.

Korvín veleslavný, smrtedlný

Mudrec znamenitý, nejsylnější rek,

Krásy umění byv čitedlný

V lůno Arpadovo přived zlatý věk,

Budín slavil Sundy obnověním,

Mudrce k ní volal z cyzý krajiny,

Prešporek škol nových vystavením,

S moudrými, co August, trávě hodiny.

Budín změnil v Minervino bydlo,

Knih v něm složil přenesmírné poklady,

Grácyím a Múzám milé sydlo

Zpravil v pravdě královskými náklady,

Vlast tak přived k spanilému květu,

Doma blesku, vně jí slávy nadobil,

Znám byl vítěz veškerému světu,

Trůn svůj hrdě trofeemi ozdobil.

Radostí se božskou rozplývala

Slávie, když přeslavného hrdinu

Na Králové holi vídávala

Lovit v prázdnou těžkých péčí hodinu,

Když se velký Mocnář nakloňoval

K nízkým domům opuštěné chudoby,

Víc svou hlavu slávou ohrazoval,

Nežli korun slavily ji ozdoby.

Za hory však slunce nejjasnější

Zachodí, ach! zašel nejsylnější rek,

Mocnář Panonye nejslavnější,

Rychle uplynul mu krátký zemský věk,

Vlast svou vznesl skutky hrdinskými

K oblakům, a cti když požívati měl,

Ozdobený věncy bobkovými

Do olympských šťastných bytů zaletěl.

Tu se pomrákati začínalo,

Za tím přikváčila Uhry tvrdá noc,

U Moháče světlo doháralo,

Zemi měsýce sy podmanila moc,

Budín zkažen, vlast jest vyloupena,

Lidstvo v poutech do zajetí vedeno,

Vzáctná knihovna jest rozvláčena,

Krve mnoho z nejdražších těl cezeno.

Jako rolí ouhořem když leží,

Pošlápaná obilíčka nerodí,

Na ní plaché zvěři denně běží,

Nic, leč trní, bodláčí, tu neschodí:

Tak y v Panonyi obloupené

Nescházelo sýmě krásných umění,

Tiché Múzy ušly zaplašené,

Básníř nepěl, leč snad pláče, upění.

Slavné předtím Minervino bydlo

Bylo obráceno v bídný, špatný rum,

Mužův nejznamenitějších sydlo

Proměněno v obřezané zběři dům,

Na věžích se třpytěl místo kříže

Polouměsýc turecký erb vítězně,

V svatých chrámích položena špíže,

Kdež zněl předtím božských chval zpěv líbezně.

Zastřetež však šlojířem dnes tmavým

Divadlo to smutné dobří Bohové,

Ať mé tělo neschne smutkem žravým,

Božské radosti dnes tečte proudové,

Ukaž se mým očím jasné světlo,

Ještos z Germanye světu svítilo,

S tebou štěstí Panonye skvětlo,

Tys y Slavininy syny zblažilo.

Po dnes ještě Panonyi svítí

Z Germanye toto světlo přejasně,

Minerviných zahrad vonné kvítí

Zhřívá přemilostně, barví překrásně,

Velká milost nejlepšího Krále,

Vyvýšených vlasti Stavů štědrota

Pováží se, rosou kropí stále

Krásných věncův hodná obou dobrota.

Pod jhem těžkým ottomanské brány

Panonye přežalostně upěla,

Krvavé když Minerviny rány

Pazmáňova ruka hojit hleděla.

Velkou školu v malém Ržímě staví

Biskup pro Obec y cýrkev horlivý,

Tak své jméno učený muž slaví,

K užitečným dílům vlasti bedlivý.

Kyždi Prelát vážný na půlnocy,

V Košicých měst upevněných rekyni,

Bastově jenž odolala mocy,

Chrámem poctil učenosti bohyni,

Podnes jí v něm kadí s nábožností

Horních Uher přerozkošní synové,

Pijí Nektar z studnic umělosti,

Jichž jím hojně tekou božští proudové.

Vlast když přetěžké jho přelomila

Turka Křesťanů krev střebajícýho,

Budín velká škola ozdobila,

Obnovená štědře od Séciniho,

Zatím v Rábě, v Velkém Varadíně

Umění jest rozšířena štěpnice,

Potom založena na Budíně

Všeobecná učenosti vinnice.

Chvály Muz y v menších chrámích zněly,

Gymnazya nazvali je vlastency,

V nichžto v závod učený boj měli

Uměními ozbrojeny oděncy,

V Stráži, v Bánovcých y ve Fraštáku)

Měly ondy Múzy krásný pocty dům,

Není téměř jejich slávy znaku,

Jinde pozůstal jen přežalostný rum.

V Panonském až po dnes ještě světě

Kvete utěšeně Múza Prešporská,

Jako růže v přemileném létě,

Plesejž nad tím drahá vlasti Uherská!

Zdařilé když větve učenosti

Rozmanitě rozkládá a široce,

Plodí libou vůni umělosti,

Panonyi zvelebuje vysoce.

Slávie zde šťastně zaštěpila

Nový vroubek překrásného umění,

Líbezné své řeči založila

Drahé vlasti přepotřebné učení,

Ujala se ratolestka zdarná,

Radůjte se Slavinini synové,

Snažnost vaše nezůstane marná,

Věnce se vám víti mají bobkové.

Vaše chvály básníř bude pěti

Na harfě a na cytaře líbezně,

Po stoletích jméno vaše zněti

Bude nad vaším y prachem vítězně,

Tmavý hrob když kosti vaše skryje,

Ctnostný vlastenec ho skropí slzami,

Víc to platí, rum když jednou zhnije,

Nežli obraz obložený perlami.

A Ty Palkoviči přehorlivý,

Slavinina okraso a radosti!

Vlast jenž drahou zblažit žádostivý

Setřels hořké slzy její žalosti,

Zveleb slavně Slavinino jméno,

Vznes je k oblaků až černých výsostem,

A když bude slávou osloněno,

Vyleť k vyšším blaženějším bytnostem.