Světlo s Golgoty.

Půl mezi nebesy a hříšnou zemí

tam Kristovy zřít umučené rysy...

Zpět k nám již nemůže, je přibit hřeby těmi

a výše nechce v nebe, a tak visí...

Níž srdce táhne mu náš výkřik němý,

jím pouze slýchaný, náš pláč, že kdysi

svět proklel – – v pláč náš smutných mísí

se šelest andělů, již vějí perutěmi.

Ó čekej, čekej v lásce své i touze!

Ty musíš zpět! Nám hříchy, trud a nouze

vždy brání, k tobě povznésti se výše.

Však kříž tvůj, hle, se kácí, chýlí tiše.

Pojď zpět, pojď k nám, ó slyš, náš teskný pláč,

nač tobě ráje – s námi žíti rač!