Světlo.

Jeť světlo v duši člověka

tak mohutné,vše ozářivé,

to přímo z nebe přitéká,

a vodí nás přes žití divé

do touženého daleka.

Ač pravda jest, že vášní proud

jej často chvíli zastřít může,

však v jeden srdce pevný kout,

kam světlo to se tulí úže,

ta tma nemůže proniknout.

Tam předsudky i pýchy žár

na jalové se kapky taví,

však za lidskosti malý dar

Bůh rád s tím srdcem porozpráví,

a nenechá je klesnout v zmar.

A toho světla skvělý jas

zřít může, kdo se v sebe noří,

kdy dík mu šepce druhý hlas,

i slepec, který marně touží

zřít milých dětí zlatý vlas.