SVĚTLO.

Za oknem, které tmavé, vidím chvět

se jako rudou slzu světlo malé;

teď skočí, teď se mihne, klidně hned

za oknem.

Zda sklání dívka nad šití tvář stále?

Zda studenta nad knihou chví se ret?

Zda děti spat jdou v jizbě začernalé?

Zda myšlénka tam pučí v rajský květ?

Zda hříchů jabko klesá s větví zralé?

Jak jdu, tak celý stkávám sobě svět

za oknem.