SVĚTLO.

Drahé oči, milé oči,

jaké světlo vznítily jste

mojí dráhy na úbočí!

Takové je divně čisté,

takové je divně bílé –

oči drahé, oči milé,

odkud jeho jas?

Není jako světlo denní,

není jako záře luny –

je jak obé v přitlumení:

den se usmívá v něm slunný,

kouzlo měsíční v něm záře,

když kraj dřímá v noční páře,

slunce svit kdy shas’.

Jenom ve snách bílá města

v takové se světlo noří,

když nám nocí mléčná cesta

k jiným světům přechod tvoří,

kde tou září duše planou,

které v chvíli oplakanou

opustily nás.

Drahé oči, milé oči,

jaké světlo vznítily jste

mojí dráhy na úbočí!

Takové je divně čisté,

takové je divně bílé –

oči drahé, oči milé,

odkud jeho jas?